Zatímco jsem spal, mladá mi přeleštila můj nástroj…

Spali jste někdy tak tvrdě, že jste nevnímali vůbec nic? Fungovaly jen normální běžné fyziologické procesy jako krevní oběh, dýchání… A když jste se probudili, tak jste tušili, že se něco stalo, ale nebyli jste si tím tak úplně jistí? Hrozně jste tomu chtěli přijít na kloub, protože nic nemůže naštvat víc, než když si člověk nemůže na něco vzpomenout. Ale jakmile mozek nastartoval, oči zaostřily, smysly přešly z režimu StandBy do režimu Zapnuto, bylo vám jasné, co se stalo! A přesně to se stalo.

Využila toho, že jsem spal a udělala to!

Naše soužití bylo ideální – já jsem pařil a chlastal celé noci s naší kapelou, jezdili jsme po koncertech a zanechávali nezapomenutelné dojmy u našich fanynek. Naše písničky fungovaly jako votvírák na konzervy i starých zapšklých panen.

Zhulený osvětlovači měli největší srandu z vidiny trojhlavého draka na světelných stožárech a tak ho tam „lovili“ barevnými lasery i celou rampou světel, takže noční nebe nad námi zářilo jako za pravého poledne v duhové záři. Jenom kapelu nějak nebylo v té tmě vidět. Ale zas dík našemu geniálnímu zvukaři nás bylo aspoň slyšet i v sousedním okresním městě…

A tak zatímco já jsem se věnoval našemu společnému životu, ona se jen starala o naši domácnost a kus žvance. Plný skříně nažehleného prádla, nabalzámované kožené ocvokované vesty i gatě, černý kožený pásky a moje sbírka vojenských bot!

Kuchyně jak ze žurnálu, každej den, začínající na S bylo napečeno a teplej oběd každej den. Až se mi těch kachen, hus, kuřat, slepic, řízků, bifteků, králíků a jiný domácí havěti málem začalo přejídat. Aspoň, že mi na talíř pořád necpala nějakou trávu, jako ji dostávali chlapi z kapely.

Nemůžu uvěřit tomu, že to udělala!

Jo, občas, jen párkrát do roka jsme vyrazili s kamarády do Finska na ryby. Ženský se s sebou nebraly. Věděli jsme, že mají plné ruce práce s barákem. Leštily parkety, mramorové kuchyňské desky, dubový nábytek, naše kožené mundůry a křápy.

Udělala to. Prostě to udělala. Jasně věděla, že to je bez mého vědomí jasně zakázané území. A stejně to UDĚLALA!

 

A já se před chvílí probudil, ona si v klidu sedí v křesle a čte si knížku!

Jak to mohla udělat?! Jak si teď mám stoupnout na pódium a tvářit se jako drsnej rocker?! Ale tak – zase musím uznat, že mi nástroj vyleštila fakt parádně…  A zaslouženě ho budou obdivovat i všechny fanynky 🙂 Jenže jak všem vysvětlit, že taky VONÍ!?!

Bože, u všech čtyřlístků! Vždyť až budu zase řádit na pódiu, tak s ním budu vonět pod nos celý kapele. Bude vonět pod čumákem i mě. Jak pak mám vypadat drsně s vůní pomeranče?!

Ale tak… zase… vypadá fakt parádně! Sice jsem měl pocity křivdy. Na druhou stranu – cítím se být skvěle uspokojen – a zejména právě při té představě, že v záři reflektorů se budeme fakt blejskat. Holt musím uznat, že odvedla skvělou práci. Lásko, dyť já si tu kytáru stejně koupil hlavně kvůli tobě…

PS: Balzámy Fantom prostě fungujou 🙂

Michal Dušek
„Když se bude mít dobře můj soused, budu se mít dobře také já.“ „Přej a bude Ti přáno!“ Jsem vděčný za to, co mám, což ovšem neznamená, že tím to končí – a zdaleka nejde jen o majetek, protože peníze jsou jen prostředkem, jak udržovat zázemí a stabilitu, ovšem nevypovídají nic o stabilitě emoční a citové. Jsem šťastný a chci být ještě šťastnější 😀 Mám své SNY. Tisíce nápadů, které postupně realizuji. Mám svá PŘÁNÍ. Mám své VIZE. A mám přátele, s nimiž je sdílím a s nimiž sdílím i svůj život. Vidím cíle a cestu. Hledám řešení typu výhra – výhra. Mnohdy nacházím synergii tam, kde ji ostatní vůbec nečekají… A úplně nejvíc mě naplňuje, když můžeme posouvat hranice mých malých Yutuberů - už jste zkoušeli Nepečené dorty? 🙂

Napsat komentář